Severní Alentejo je esence portugalského vnitrozemí.
Kopečkatá krajina je stereotypně vyprahlá a zarostlá nízkými korkovníky a borovicemi, které krásně voní.
Někdy mám pocit, že voní prostě jen ta zem. Ten prach cesty a červená skalnatá šotolina voní sluncem a
kombinací sušených bylin a borovicového pylu.
Do vinice Esporão se uhne z hlavní silnice na prašnou cestu a člověk se hned octne mezi nikde
nekončícími vinicemi. Je to jako moře vína, které klidně a spořádaně stojí, občas se zavlní, jak
se mezi srovnanými řadami vinné révy prožene teplý vítr.
Staré vinařství je zavřené, tak přelezeme nízkou kamennou zídku a ochutnáme tmavé malé kuličky ovoce.
Nedá se to jíst.
Nevím, co jsem čekal, ale víno určené pro výrobu nápojů je tuhé, plné drobných peciček s minimem dužiny.
Ale je sladké. Kdyby mi semínka nekřupala mezi zuby a kůže se dala rozkousat, docela by se to i jíst dalo
Pokračujeme k další části vinařství.
Nad jezerem se rozkládá moderní budova, kde si můžete dát oběd, koupit víno a jít se projít do vinice
mezi jednotlivými odrůdami.
Tohle je těžké červené víno, žádná lehká zábava, ale seriózní práce. Ceny už jsou vyšší, než u vína Verde,
ale ta síla je v tom víně cítit.
Síla Portugalska, která v určitém období objevila svět.
https://www.dererwines.cz/esporao/