Severní Alentejo je esence portugalského vnitrozemí.

Kopečkatá krajina je stereotypně vyprahlá a zarostlá nízkými korkovníky a borovicemi, které krásně voní.

Někdy mám pocit, že voní prostě jen ta zem. Ten prach cesty a červená skalnatá šotolina voní sluncem a

kombinací sušených bylin a borovicového pylu.

Do vinice Esporão se uhne z hlavní silnice na prašnou cestu a člověk se hned octne mezi nikde

nekončícími vinicemi. Je to jako moře vína, které klidně a spořádaně stojí, občas se zavlní, jak

se mezi srovnanými řadami vinné révy prožene teplý vítr.

Staré vinařství je zavřené, tak přelezeme nízkou kamennou zídku a ochutnáme tmavé malé kuličky ovoce.

Nedá se to jíst. 

Nevím, co jsem čekal, ale víno určené pro výrobu nápojů je tuhé, plné drobných peciček s minimem dužiny.

Ale je sladké. Kdyby mi semínka nekřupala mezi zuby a kůže se dala rozkousat, docela by se to i jíst dalo

Pokračujeme k další části vinařství.

Nad jezerem se rozkládá moderní budova, kde si můžete dát oběd, koupit víno a jít se projít do vinice

mezi jednotlivými odrůdami.

Tohle je těžké červené víno, žádná lehká zábava, ale seriózní práce. Ceny už jsou vyšší, než u vína Verde,

ale ta síla je v tom víně cítit.

Síla Portugalska, která v určitém období objevila svět.

https://www.dererwines.cz/esporao/