Viděl sem, že druhej de se zvednutou brokovnicí okolo auta. Všimnul jsem si, že ten, co mluví, vypadá jako venezuelskej prezident Chávez. Už jen to ve mně probuzuje odpor.
Roztřesenou rukou podávám doklady. Přiznávám se, že mě opanovává strach. Unavenej mozek neni schopnej ani pořádně fungovat španělsky. Úplně cejtim, jak je všechno zpomalený. Jak česká myšlenka hrozně pomalu putuje hlavou a někde na půl cesty se mění ve španělský slovo.
"Nemáš argentinskej řidičák..."
"Mám mezinárodní a svuj českej, to stačí."
"NE, to nestačí, auto tady necháš, nemůžeš řídit bez řidičáku."
Svěsim hlavu. Nic mě nenapadá.Vim, že mám pravdu, ale co s tim. Vidim jen hlavně brokovnic.
"Kolik máš u sebe?"